Úvod

Nikdy mě nenapadlo, že bych si psal deník. Poslední dobou se toho však stalo tolik, až mi to vnuklo nápad zapisovat někam to, co se mi přihodilo. Sice nemám žádný speciální deník, ale zadní stránky mého grimoáru (kniha kam si zapisuju kouzla, ten název mám z nějaké pohádky) snad prozatím postačí.

   Nejdřív bych se asi měl představit. Jmenuju se Adam a jsem kouzelník. Je mi jedenáct, chodím do Školy čar a kouzel v Bradavicích a Moudrý klobouk mě zařadil do Havraspáru.

   Ale abych nepředbíhal. Na konci léta mi přišel dopis z Bradavic. Jednoho suchého rána, zrovna když jsem snídal, zaťukala na okno majestátní hnědá sova, která mi hned po otevření okna hodila na stůl velkou obálku. V dopise stálo, že jsem do Bradavic přijat, taky u toho byl seznam potřebných pomůcek, co budu během prvního ročníku potřebovat, a lístek na vlak do Bradavic. Hned jsem to běžel říct rodičům, a po stejné sově jsem hned potvrdil účast ve studiu. Abych nezapomněl, zatímco jsem rodičům ukazoval dopis, tak mi sova snědla všechnu slaninu a půlku omelety.

   Ještě dopoledne jsem se vydal do Southwellu, což je město nedaleko našeho domu. Cesta do Londýna byla trochu komplikovaná, nejdřív jsem jel hodinu autobusem do Nottinghamu, kde jsem měl přestoupit na vlak, co jel přímo do Londýna. Jenže ten měl zpoždění přes hodinu, tak mi nějaká slečna na informacích řekla, že mám jet vlakem nejdřív do Granthamu, a tam přestoupit na další vlak na nádraží King‘s Cross, což je mimochodem nádraží, ze kterého odjíždí vlak do Bradavic.

   No, každopádně jsem se i přes ty přestupy do Londýna dostal. Jednou jsem tam už sice byl s rodiči, ale přesto mi trvalo, než jsem se domotal do Děravého kotle, což je hospoda pro kouzelníky. Dokonce jsem jel metrem, což je něco jako vlak, ale pod zemí. I když to zní děsivě, bylo to příjemnější, než chodit po ulicích mezi auty, což jsou takové krabice na kolech, co samy od sebe jezdí. Asi v tom budou kouzla.

Cesta vlakem