Říjen – Jenna, štěně, odchod a Halloween

Začátek nového měsíce vypadal optimisticky: hlava už mě nebolela, Gian měl velkou šanci, že ho nevyhodí, už jsme se konečně něco učili, našel jsem si novou suprovou kamarádku a i počasí se rozhodlo, že si déšť a zimu nechá až na listopad. Jenže pak šlo vše do kopru.

   Ale začnu hezky od začátku. Bylinkářství nám odpadlo, ale měli jsme aspoň Kouzelné formule. Máme na ně takovou starou rachejtli, ten typ, kterému je přes 60, ale myslí si, že omládne díky sportovnímu účesu a černému oblečení. No, moc se jí to nepovedlo. A ani nás nic nenaučila, celou hodinu křičela na spolužáky, co neměli kompletní uniformu, a ve zbytku času odpovídala na někdy až stupidní dotazy.

   Druhý den už to bylo horší. Udělalo se mi špatně, asi nějaký dozvuk alkoholu, takže jsem nešel na Lektvary a Přeměňování. Ale co jsem slyšel, tak se jen opakovalo, takže jsem o tolik zase nepřišel. Středy máme volné, čehož jsem využil k trénování kouzel. To se mi vyplatilo další den, protože jsem při Obraně byl jediný schopný zakouzlit kouzlo dezorientace (dobře, kromě propadlíků, ale ti se nepočítají). Před Obranou proti černé magii jsme měli ještě Dějiny čar a kouzel, kde nám ukázal model nejstarší podoby Bradavic. Zajímavé bylo, že hrad vypadal skoro stejně, jen byl asi o 100 metrů vedle (nebo na tom modelu bylo špatně vytvarováno jezero).

   Jednou jsme s Gianem seděli ve Velké síni, když k nám přišel Colden (ten míň retardovaný) s tím, že s Gianem potřebuje mluvit. Když jsem Giana potkal asi o půl hodiny později, zatáhl mě do nějaké nepoužívané místnosti za závěsem (vypadalo to jako obchod, jen to oblečení bylo tak z padesátých let). Řekl mi, že na něj Bennettka se Styxem něco plánují, pravděpodobně jak se ho zbavit. Použili k tomu Jennu, prvačku z Havraspáru, která měla spadnout ze schodů tak, aby to vypadalo, že to udělal Gian. Navíc Colden ho měl zrovna odvést, aby na tu dobu neměl alibi. Vyrušil nás rozhlas, ve kterém ho volali na ošetřovnu. Rychle jsme se domluvili na scénáři, ve kterém byl se mnou. Já mezitím šel na kolej, kde jsem potkal Daisy.

   Jak jsem očekával, po chvíli mě na ošetřovnu volali taky. Daisy se rozhodla, že půjde se mnou, tak jsme vyrazili do temné noci. Nejdříve jsme narazili na Aquarina, který nám dával rady jak se nenechat chytit po večerce. Před ošetřovnou byla bohužel Kath Star, která nás sprdla a Daisy poslala zpět na kolej, takže jsem před dveřmi na ošetřovnu skončil sám. Otevřela mi nějaká babča, pravděpodobně madam Pomfreyová. Poslala mě do jídelny, kde už byl Gian, Jenna, Strawberry a kolejní ředitelka Zmijozelu. Ptaly se mě na to, jestli jsem byl dnes s Gianem, tak jsem jim řekl, že jsme spolu byli v tajné místnosti, přesně jak jsme se dohodli. Vypadalo to, že tomu ty dvě uvěřily, protože to dál odmítaly řešit, a poslaly nás s Gianem na koleje.

   Když už jsem nakousl Daisy – během měsíce jsme se hodně sblížili. Znali jsme se od vidění už od minulého roku, dokonce mi ostříhala vlasy po menší nehodě s herelexem, ale až po neslavném večírku jsme se pořádně začali bavit. Zavedla mě do své tajné místnosti, kterou ještě s jednou holkou vydávají za spisovatelský klub. Tam mi ukázala své štěňátko, malou Aranku. Ta si mě očividně oblíbila, protože na mě hned skočila a celého mě olízala.

   Když jsme se pak vrátili na kolej, začal nás otravovat Colden (opět). Pořád na nás kouzlil a nechtěl přestat, tak jsme mu týmově sebrali hůlku. Hned začal škemrat a brečet, tak jsme mu ji zase vrátili. Samozřejmě zase začal kouzlit. Najednou se objevil někdo v černém, kouzlem odhodil Coldena na knihovnu a zase zmizel. Koukali jsme chvíli jak péra z gauče, než nám došlo, co se vlastně stalo. Colden se očividně probral z šoku, protože začal naříkat, že nic nevidí, a že se nemůže hnout. Chvíli jsme na něj koukali a říkali si, jak si to zaslouží. Jenže pak se od něj sténání přestalo ozývat, což nás vyplašilo. Zavolali jsme na něj, a když se neozval ani tehdy, tak jsme přišli blíž, a dokonce jsem ho lehce kopl do ruky, ale na nic nereagoval. Radši jsme se vydali na ošetřovnu (ale zase jsme tolik nepospíchali). Probrali jsme chudáka Sayaku (která měla hroznou srandu z toho, že jí vykám) a dotáhli ji i s dvojčaty v břiše (nesnědla je, je těhotná) až nahoru do naší společenské místnosti. Jenže tam už byla Strawberry, takže jsme ji tahali zbytečně.

   A taky jsem poznal Daisinu kamarádku Beu, takovou Číňanku, která přišla do klubu zrovna ve chvíli, kdy jsme oba leželi na zemi s Aranie, což muselo vypadat zajímavě, ještě k tomu s sebou měla propadlici z mého ročníku.

   Zpět ke Gianovi. Naplnily se naše nejhorší obavy, a oproti očekávání ho nakonec na rok vyhodili ze školy. Večer potom, co se to dozvěděl, svolal mě, Vally a Berry do tajného módního klubu, kde s námi začal plánovat pomstu Bennettce, Styxovi a eventuálně i Blair. Pak přišlo na loučení, nakonec jsme tam zůstali jen já, Gian a láhev bílého vína, což není dobrá kombinace. Říkal jsem si, že bych mu měl něco dát na rozloučenou, tak jsem z brašny vyndal kresbu Bradavic, na které jsem pracoval od začátku školního roku a dokončil ji asi dva dny před loučením. Gian mi řekl, že to vůbec nevypadá špatně na to, že jsem nikdy nechodil na hodiny kreslení, a řekl mi, že mě v létě něco naučí. Pak už jsem radši šel na kolej. Ani nevím, proč mě to tak vzalo, přeci jen ho neznám ani čtyři měsíce.

Na konci měsíce se měl konat nábor do našeho famfrpálového týmu, ale ten byl přesunut kvůli slavnosti. Aspoň trochu mi náladu zlepšil klub lektvarů, který obnovil svou činnost. Schůzka byla jen informativní a volili se správci skladu. Naštěstí už to není Styx, takže se nemusím obávat chození pro přísady. Rovnou jsem si vzal přísady na Aztéc, který se vařil na prvních Lektvarech, na kterých jsem chyběl.

   S koncem října přišel také Předvečer všech svatých. Ráno jsem zahlédl Daisy na schodech, a hned, co jsme slyšeli v rozhlase, že se prodávají kostýmy, tak jsme tam běželi. Ve frontě jsme si vymysleli, že půjdeme za Sněhurku a prince. To nám bohužel překazil Drákula, tedy Thorinson, tedy prodavač, který neměl nic jako prince, tak jsem si vzal alespoň krále, a Dai smrtku. Na koleji jsme zjistili, že král vypadá fakt hrozně, i když jsme se to snažili různě kombinovat s  vlastním oblečením. Tak jsem si nakonec vzal smrtku, a Daisy si zašla pro kostým succuby.

   Před kolejí mě odchytila Jenna, a odvedla mě do soukromí na holčičí záchody (které jsou čistší než ty klučičí a míň smrdí!). Tam mi řekla, že už od začátku plánuje pomstu Bennettce a Dannymu, a žádala mě o pomoc s dalším krokem. Měl jsem odnést tři dýně a hrnky do tajné místnosti ve sklepení a rychle odtud zmizet. Před tím jsem měl hrnky něčím naplnit a počkat na znamení od Jenny, tedy shození vlastního hrnku.

   Vrátil jsem se zpět před kolej, kde už čekala Daisy, a společně jsme šli dolů na slavnost. Výzdoba byla oproti minulému roku nádherná. Elegantní, bez hnusných potvor a hlíny. Všichni byli v kostýmech, a někdy bylo obtížné poznat, kdo je kdo. Díky svému úkolu jsem měl ideální kostým, protože jsem přes obličej měl kapuci, takže mě nikdo nemohl poznat (možná mě trochu prozrazoval fakt, že jsem nejmenší z ročníku). Vevnitř jsem Daisy nechal ve společnosti Číňanek a vydal jsem se hledat občerstvení. Bohužel nám tam nic nepřipravili, takže jsem nemohl hrnky naplnit nějakým smíchaným blivajzem, a Jenna ani neměla hrnek na shození. Oba jsme si to uvědomili, a na klidném místě jsme se domluvili na novém signálu, zamávání mečem (Jenna měla kostým pirátky).

   Odděleně jsme se vrátili do Velké síně, kde po chvíli propuklo menší pozdvižení, kdy byl v rádiu puštěn výhružný vzkaz od A pro Styxe, Blair a Jennu. Podíval jsem se na Jennu, která právě sahala na rukojeť meče, a nenápadně ho vyndávala. Rychle jsem se prodral zmateným davem, ještě jsem viděl, jak Danny s Blair běží k Jenně. Proběhl jsem Vstupní síň, seběhl schody do sklepení a tryskem utíkal k tajné chodbě. Cestou jsem hrnky ještě naplnil zbytky lektvarů, co jsem našel v lektvarovém klubu. Dýně a hrnky jsem naaranžoval do hezké řady, a zmizel jsem, dokud jsem ještě mohl. Na kolej jsem se vracel oklikou a přes tajné chodby, aby nikdo nepoznal, odkud jdu.