O hádkách s Hazel
píšu furt. Ale tohle nebylo naše typické a pravidelné Adam-se-o-Hazel-stará-moc
a Adam-se-o-Hazel-stará-málo. Ublížili jsme si, pravděpodobně oba navzájem, a
situace se zdála bezvýchodná a finální. Ale nebudu předbíhat a začnu od
začátku.
Já před Gianem prokecl, že jsem věděl o
zasnoubení. Hazel na to řekla, že doufala, že se pak třeba nezasnoubíme. V tu
chvíli jsem zapomněl na vše a jen potřeboval vypadnout. Matně jsem slyšel, jak
Gian s Alice plánují mučení a Hazel protestuje, že jí zničí oblečení. Řekl
jsem, ať ji nechají převléct se, a vyběhl z loftu. Přemístil jsem se na
první místo, co mě napadlo – do Prasinek ke Chroptící chýši. Protože kam jinam
jít, když se vám hroutí svět, že… Do očí se mi hrnuly slzy, a já si jen sedl do
trávy, vztekle trhal trsy a pohazoval je všude kolem.
Pak mi došlo, že je lepší místo, kde se
uklidnit – u Daisy. Přemístil jsem se tedy k ní, a než jsem ji ubrečený
konečně našel, zadělal jsem jí celý dům trávou, která na mě trochu zůstala.
Uvařila nám čaj, sedli jsme si ven, pohřbila mě pod psy a já se konečně aspoň
trochu uklidnil.
Po asi hodině jsem si vzpomněl, že bych se
možná mohl vrátit do loftu a zkontrolovat Giana (v tu chvíli mě moc nezajímalo,
jestli Hazel žije, nebo bezvládně leží ve sklepě v okovech). Daisy mě
nechtěla nechat samotného (asi abych zase někam nešel trhat trávu), tak se
přemístila se mnou. Hazel i Alice byly pryč, a my našli jen přiopilého Giana.
Dali jsme si s ním whisky a krátce poté všichni tři vytuhli.
Druhého rána jsem Hazel napsal, ať vrátí
kamínek a klíč, což taky s krátkým vzkazem „posluž si“ udělala. Naštěstí
jsme se několik dní neviděli, dokud mi nenapsala dopis. Že prý se vrátila z New
Yorku, a já jí zapomněl dát kamínek od loftu. Jako kdyby se nic nestalo.
Přemístil jsem se do Kotle, když zrovna přicházela od pokojů. Bylo mi jedno, že
je hospoda plná lidí. Vrazil jsem jí dopis a začal na ni řvát. Nahlas. Nevím,
kde se to ve mně vzalo, ale hulákal jsem na ni, co si to dovoluje, co si o
sobě myslí, a nevím co ještě. Nakonec jsem tišeji řekl, že ji nepoznávám, a přemístil
se do loftu. Ani jsem se neobtěžoval jít dovnitř, složil jsem se na zem a začal
vzlykat, než po chvíli přišel Gian.
Večer jsem přepadl chudáka Olivera, Theu a
Barryho. Ollie se mnou zůstal dlouho do noci vzhůru, a poslouchal mé nadávání
na Hazel. Ustlal mi na gauči, a nechal mě tam přespat. Taky mi řekl, ať se koukáme
usmířit, že nechce mít nějaké rodinné konflikty před Barryho prvními narozeninami.
Dalšího dne jsem šel za Daisy, jenže mi
nedošlo, že se k ní Hazel přestěhovala, takže jsme narazili akorát na
sebe. Poprvé za celou dobu jsme spolu byli sami. A trochu nuceně jsme se začali
bavit. Hazel se mi omluvila, že jí to v ten moment nemyslelo, a že to říct
nikdy nechtěla, a že je ráda, že Giana mám. Mluvili jsme spolu do rána, než se
objevila Daisy a sprdla nás, že se už nemáme hádat.
0 komentářů:
Okomentovat