Odjezd do Bradavic

1. září se odjíždělo do Bradavic. V Děravém kotli to podle toho taky vypadalo. Byl nacpaný k prasknutí, všichni se snažili najít nějaké místo k sezení, poslední jídlo před odjezdem nebo ztraceného kamaráda. Já naštěstí ulovil místo vedle jedné budoucí prvačky, Lillian Campbell, se kterou jsem se dal do řeči.

   S dostatečným předstihem jsme se vydali na nástupiště 9 a ¾, které jsme naštěstí věděli kde je. U vchodu stálo tolik studentů a rodičů, až jsem se divil, že si jich nikdo nevšiml. Ve vlaku bylo celkem nacpáno, ale přesto se nám povedlo najít volné kupé. Cesta do Bradavic trvala celý den, přesto mi přišlo, že to uteklo hned. Celou dobu mi nešlo do hlavy, kudy koleje vedou, a jestli je vidí i mudlové.

   Už se stmívalo, když vlak dorazil na nástupiště v Prasinkách. První ročník se seřadil u nádražní budovy, ale k mému překvapení jsme se do hradu nedostali loďkami, jak mi vyprávěli rodiče, ale letaxovým krbem. Když jsme byli uvnitř, seřadili jsme se ve Vstupní síni, a učitel nahánějící hrůzu nás po skupinách odváděl dál do Velké síně. Mně a Lil se podařilo nacpat hned do první skupinky. Ve Velké síni se konalo zařazování do kolejí.

Čekání na zařazení

Když přišla řada na mě, celým tělem mi prošla hrůza a ani nevím, jak jsem se ke stoličce s kloboukem dopravil. Pamatuju si, že mi něco říkal, ale nic jsem neslyšel přes pískání v uších, a i kdyby, tak bych ze sebe nic nedokázal vypravit. Po chvíli šeptání klobouk vykřikl Havraspár, což chvíli trvalo, než mi došlo. Odcupital jsem k havraspárskému stolu a s napětím sledoval zařazení Lil, která bohužel skončila v Mrzimoru. Což je asi lepší, než Zmijozel, protože jsem slyšel, že se na kamarádství mezi někým ze Zmijozelu a další koleje nepohlíží zrovna s radostí.

   Potom, co Moudrý klobouk zařadil všechny studenty, se konala hostina. Do té doby jsem si ani neuvědomoval, jaký mám hlad, ale při prvním pohledu na stoly prohýbající se pod jídlem se mi sevřel žaludek. Jídlo bylo vynikající, a cpal jsem se tak dlouho, že jsem málem propásl hromadný odchod na kolej s prefektem. Společenská místnost se nachází až v posledním patře a pro vstup je potřeba správně odpovědět na hádanku, což některým doteď dělá problém (já si už naštěstí zvykám a ještě se mi nepovedlo uvíznout před vstupem na kolej). Po přivítání prefektem a zástupkyní kolejní ředitelky jsme konečně byli odvedeni do svých nových pokojů, kde jsem se málem ani nepřevlíkl do pyžama a skácel se do postele v hábitu.

Havraspár!