I Didn't Know I Was Broken 'Til I Wanted to Change

Sedíme s Gianem, Tylerem (alias Juniorem) a VV v kupé Bradavického expresu a já si konečně našel čas přečíst si dopis, který mi přišel včera večer. Je ze mě strejda! Hazel dopis přišel určitě taky, sdílel bych s ní radost, ale poslední dobou nějak nemůžeme najít společnou řeč a pořád se jen hádáme.

   Těsně před odjezdem se k nám připojuje Katie, že se projede s námi a z Prasinek se přemístí zpět do civilizace. Cestou odepisuji Olliemu, strašíme Tylera historkami o nebezpečí v Bradavicích, a užíváme si poslední cestu tam, tedy alespoň pro některé poslední.

   Na nádraží v Prasinkách nás opouští Katie a my vyrážíme ke kočárům, které nás odváží na pozemky hradu. Následuje hostina, kde při zařazování dostáváme docela dost prváků, kteří i ve většině případů vypadají nadějně. Z Alice je primus, Gian zůstává prefektem.

   Rozhoduji se, že si doženu látku a zkoušky ze Studia mudlů, a na konci roku z předmětu složím OVCE. Profesorka mi naštěstí vyšla vstříc, a středeční večery trávím s ní diskutováním o mudlech. Po pár týdnech také konečně skládám opožděně zkoušku NKÚ.

   Kromě toho se soustředím na skicování a těch pár předmětů, co jsem si nechal. Zároveň si dopisuji se stavbyvedoucím našeho loftu, a posílám mu návrhy nábytku a rozložení místností.

   Na Halloween kombinuji několik půjčených kostýmů a vlastní zásoby, a jdu za vznešeného krále. Gian ve svém stylu vletěl do Velké síně na koštěti, jen ve spodním prádle a kouzly kolem sebe rozhazoval třpytky. Byl to skvělý večer, než se Matty s Alice pohádali a rozešli. Chvíli jsme uklidňovali Mattyho, který se očividně nějak dostal k alkoholu, ale pak jsme se dozvěděli, že Alice někam utekla, což mohlo být na jediné místo, tedy do Zapovězeného lesa.

   Rychle jsme se ji vydali hledat. Uprostřed lesa jsme se jeden druhému ztratili a pak jsme spíše hledali sami sebe, nebo cestu ven z lesa. Nakonec jsem se dostal k Hagridovu slumu, přičemž Gian nikde. Zakouzlil jsem několik světelných kouzel, aby mě našel a sedl jsem si na pařez a čekal.

   Po chvíli se vážně ukázal, celý poškrábaný od větví. Instinktivně jsem se podíval na sebe, několik děr v kostýmu, nic, co by nešlo spravit jehlou, nití a pár kouzly. Gian se mi zděšeně podíval na čelo, že mi prý teče krev. Šli jsme tedy na ošetřovnu, doufajíc, že tam někdo bude.

   A taky byl, Alice. Prý se na ni vrhnul vlk, aby se ubránila, tak se zavřela do kouzelné zdi, jenže vlk na ni v tu chvíli skočil, a tak je tam zavřela oba. Měla ovázanou ruku, do které ji vlk kousnul. Vydezinfikovala nám rány, naštěstí to nebylo nic hlubokého, a o ráně na čele prý do tří dnů nebudu ani vědět.

O pár dní později skončila Alice s dalším zraněním, vyvrtnutým kotníkem. Na ošetřovně totiž praskly staré trubky (nedivil bych se, kdyby byly z doby, kdy ještě neexistovala kanalizace), a celou ošetřovnu vyplavila voda. Starší studenti běželi pomáhat, a Alice několikrát spadla pod náporem vody. Naštěstí zachránila Hazel, která tam zrovna ležela.

   Tím se dostávám k Hazel. Na začátku roku jsem si s ní nerozuměl. Po pár měsících jsem přestal rozumět všemu. Zhroutila se z vyčerpání. Měla deprese z toho, že není nejlepší. Jen kvůli tomu, že jí nešlo pár kouzel. Chtěl jsem jí pomoct, jenže to odmítla. Nedalo se s ní mluvit, aniž by na mě vyjela. Jednou mi dokonce omdlela v pokoji, když jsem ji tam na chvíli vzal, aby se uklidnila. Jednoho večera prý dokonce bez přemýšlení odešla a toulala se nočním hradem. Naštěstí na ni narazila Alice, a zavřela ji na ošetřovnu. Alespoň někdo jí pomůže, když už to já nedokážu.

   Aby toho nebylo málo, minulý rok se vrátila Daisy. Kdysi moje nejlepší kamarádka, než na několik let zmizela z hradu. Žádný dopis, žádné rozloučení… Bylo jednoduché na to nemyslet, když jsme se sotva potkávali a úspěšně se vyhýbali. Jenže teď tráví spoustu času s Hazel a Mattym, a mám jí pořád na očích, a nevím, co dělat. Na jednu stranu si s ní chci promluvit. Mít ztřeštěný rozhovor o ničem, jako dříve. Ukázat jí Alasku a podívat se, jak vyrostla Aranie. Na druhou stranu mi ublížila, a já se přes to jen tak nedokážu přenést…

Přišel prosinec a s ním i sníh a předvánoční trhy. Rozhodl jsem se posbírat všechny staré zbytečnosti a věci, co jsem měl vícekrát, a prodat je na trzích. Alice, létající po hradě na koštěti, protože měla stále vyvrtnutý kotník, měla ten stejný nápad, tak jsme si udělali společný stánek, dokonce jsme začali vybírat sbírku na invalidní primuse a bývalé prefekty, do které dokonce někdo přispěl, hlavně Kath. Prodal jsem spoustu věcí, snad z nich mladší generace budou mít radost. Ty galeony, které jsem vydělal, taky nejsou úplně k zahození.

   O pár stánků vedle prodávala Hazel s Vin. Nebavili jsme se, možná kvůli tomu, jak se ke mně chovala, možná kvůli tomu, že jsem při ní nestál, když prožívala to, co prožívala, nevím… Alespoň vypadala, že už jí je líp, a dokonce jsem ji po dlouhé době viděl usmívat se.

Na Vánoce nás s Gianem tradičně pozvala Gina k sobě domů. A tradičně se nedostavila Vally. Přesto jsme si Vánoce hezky užili, Gina uvařila skvělou večeři, a ráno jsme si rozdali dárky.

   S Gianem jsme si navzájem dali papuče (já dostal s hlavami maguárů, on s pantery), abychom měli něco teplého na nohy do loftu. On mi k tomu dal krásný skicák v kožené vazbě, já jemu pohyblivou fotografii z léta na ostrově jeho rodiny. Od Giny jsem dostal skvělý popcornovač, od Kath piknikovou sadu, poštáře a přehoz na postel, od Mattyho šampaňské i se skleničkami, od rodičů sadu na grilování, od Rosy výbavu na houbaření… Všechny dárky byly hezké, dokonce mě obdaroval i profesor Blame, asi si řekl, že se mu nakonec bude stýskat. Dostal jsem kreslířský stolek se spoustou geometrického náčiní, tužek a zásobou papírů. Oliver dostál svého slibu, a poslal mi malou fotečku Barryho, a zarámovanou pohyblivou fotku celé jejich rodinky.

Na Silvestra jsme se přemístili do Prasinek, kde byl připraven ohromný stan jak pro studenty Bradavic, tak kouzelnickou veřejnost. Gina se vydala za Rosou a dalšími svými přáteli, já se vydal k stolu, který zabírala Kath s kolejním, Hazel, Vin, Matty, Katie a nevím kdo ještě. Gian je někde v tahu, asi využívá vína dotovaného školou. Hazel odvádím stranou a usmiřujeme se. Snad nám to chvilku vydrží, přeci jen už mi zbývá poslední půlrok na hradě.
   Hazel s Vin vyhrávají taneční soutěž, já nedopatřením opíjím Kayleen a v průběhu večera i sám sebe, připíjím si se všemi, i s profesorem Blamem. Dokonce jsem nějaké cizí rodině ukazoval Barryho fotku, až mě Gian musel odvést pryč. 
   Jen tak tak stíháme odpočítávání a nádherný ohňostroj před vstupem do stanu. Poslední věc, co si z noci pamatuju, je novoroční polibek s Gianem. Bůh ví, jak to pokračovalo, a jak jsme se dostali ke Gině domů.