I See Sparks Fly Whenever You Smile (Giadam 1)

31. srpen. Na den přesně tříleté výročí našeho vztahu. A já tušil, že to právě v tento den přijde. Díky Hazelině pubertě a velké puse jsem se to před více než měsícem dozvěděl. Celou dobu jsem musel mlčet a nadskakovat při každé chvíli, kdy jen sáhl do kapsy nebo brašny. O čem mluvím? O tom, že mě Gian měl požádat o ruku. Nejdříve bych ale nejspíše měl napsat vše, co k tomuto momentu vedlo.

Giana jsem poznal těsně před nástupem do druhého ročníku. Samozřejmě jsem ho znal od vidění, protože taková osoba je zkrátka nepřehlédnutelná. Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., o tři roky a měsíc (přesně) starší čahoun ze Zmijozelu. S nepřehlédnutelným, vyzývavým stylem oblékání a vlasy, které každý týden měnily svou barvu a délku. Snobský aristokrat z Itálie, kterému je nejmilejší kus nějaké luxusní látky. Až na mě tedy, mě snad má radši!

   Jak jsme se vůbec seznámili? Rád bych vyprávěl romantickou love story o lásce na první pohled, jak jsme se potkali za ohromného lijáku a políbili se na chodníku. Jenže pravdou je, že jsme nejdřív byli přátelé. Seznámili jsme se na Příčné ulici, kde jsme se prostě začali bavit. Myslím, že dokonce pršelo, a my se schovali na lavičku pod výklenek, takže aspoň část příběhu je pravdivá. Gian se mě následně ujal a dal si za cíl udělat ze mě společenského člověka. Takže se zakřiknutý dvanáctiletý havraspářánek dostal na utajený večírek, který skončil mnohonásobným zvracením, dvěma lidmi na ošetřovně, mnoha školními tresty, vyhozenou studentkou a podmínečně vyloučeným Gianem. Hezká párty, že?

   Gian tedy musel opustit školu, přesto jsme si přes Vally pořád dopisovali, a já ho informoval o tom, co se děje ve škole. Navíc jsem ten rok měl spoustu dramat a problému s A, Jennou a Blair (pokud jsi mi ukradl deník, a nevíš, o kom mluvím, tak 1. jak se opovažuješ?!, a 2. přečti si zápisy z prvního ročníku). Na Vánoce jsme s Vally odcestovali do Londýna a svátky strávili s ním a Ginou.

   Když přeskočím třetí ročník, kterého jsem stejně většinu strávil na ošetřovně, tak se dostanu k 31. srpnu, poslednímu dni prázdnin. Počítáš správně, o tomto datu jsem mluvil už na začátku. Co se ten den tedy stalo? Začalo to v Kotli, kde jsme s Gianem, Carimelle a Simonem tajně (alespoň jsme si to mysleli) popíjeli ohnivou whisky. Byla s námi i Hazel, která si ale omylem lokla taky, a pak jsme ji někde ztratili. Následně jsme se přesunuli ke Cari domů, kde to začalo být divoké. Všichni čtyři jsme skončili v posteli, ze které pak zmizeli Cari se Simonem, když se začali nahánět po celém domě. Zůstali jsme tedy s Gianem sami, posilněni alkoholem, jedna věc vedla ke druhé…

Detaily asi vědět nepotřebujete, ale den poté jsme spolu začali chodit. Stal se z nás bradavický power couple, zatímco ostatní vztahy se rodily a umíraly, jako když někdo mění ponožky, my bez žádných velkých dramat přežívali. Nepřežívali, kvetli, trvalo nám dva roky plné tajných nočních schůzek, než jsme si jednoho krásného večera na bradavických hradbách řekli, že se milujeme.

   Než vaším očím způsobím zhoubnou cukrovku, raději to utnu. Tím se tedy dostávám k osudnému poslednímu srpnovému dni roku 2000, kdy jsem s rojem motýlů ve svém žaludku seděl v našem dočasném pokoji u Katie doma.