Just Imagine How Much Cooler I'll Be in Summer

Věci jsem si balil až do noci. Sotva jsem vše poskládal do svých kufrů (a že jich nemám málo), a to jsem ještě spoustu věcí nechával mladším studentům. Knihy, co jsem měl víckrát, jsem dal do kolejních knihoven, a zbytek věcí dal na stůl se vzkazem, ať si každý vezme, co chce. Ale co se nestalo, Isabella ukradla rovnou celý pytel (měl jsem ji minulé prázdniny v té kůlně nechat, aspoň by byl klid), snad si alespoň něco stihla vzít Em, která byla na koleji do pozdních hodin.

Druhý den jsem pokoj naštěstí opouštěl vybílený, dokonce jsem se stihl i trochu prospat. Hazel už od brzkého rána byla pryč, nechala mi jen vzkaz, že letí s Royem do New Yorku.
   Cestu vlakem jsme všichni mlčeli. Já s Gianem jsme si uvědomovali, že vlakem jedeme naposled, Daisy a mladší si asi uvědomovali, že příště pojedou bez nás. Přesto cesta utekla jako voda, a než jsme se nadáli, byli jsme v Londýně.
   Vydali jsme se s Gianem hned do loftu, který jsme poprvé viděli dokončený, takže nám to trochu vyrazilo dech. Vypadal nádherně, přesně tak, jak jsem si ho představoval, a stavbyvedoucí vyhověl všem mým návrhům. Hned jsme ho celý zaplnili kufry, krabicemi a všemožnými věcmi a klecemi se zvířaty, a dali se do úmorného vybalování. Tedy spíš já, Gian je hrozný bordelář, ale říká tomu "umělcův chaos". Ještě že tenhle deník nečte. (Jestli jo, tak uvidíš!)

Po chvíli nás však vyrušily Daisy s Katie, které se rozhodly, že udělají přepadovku, a prošmejdí nám loft. Naštěstí jsem si toho rána v bradavické kuchyni nakradl něco málo jídla (ale pšššt), takže jsme si ohřáli masový koláč, nalili víno, a sedli si na balkon. Po chvíli se nehorázně rozpršelo a spustila se bouřka, takže jsme se zase přesunuli na gauče a zapálili si oheň v krbu. Když Daisy s Katie pozdě večer odešly, už jsme se nezmohli na nic jiného než vysvlíknutí se z oblečení a padnutí do naší nové útulné postele.
   O pár dní později se z loftu stal hotel, pracovně jsem ho nazval U Dvou gaučíků. Pomalu každý den u nás spí Tyler a VV, často Dai (ta může se mnou v posteli, když je Gian na noc pryč), střídavě taky Hazel (o tom později), po svatbě Kath i Matty. Sotva jsme měli čas sami na sebe, a občas jsme se museli uchýlit i do parku (i když na romantický piknik si stěžovat nejde).

Na poslední chvíli jsme se rozhodli, že překvapíme Hazel, a navštívíme ji na americký Den nezávislosti. Chtěl jsem zkusit let letadlem, jenže proti tomu Gian tak hlasitě protestoval, že jsme museli použít rozkouskovanou trasu letaxovými krby a přenášedly. Pluli bychom parníkem, kdybychom si to rozmysleli o pár dní dříve.
   Trochu nešikovně jsme se objevili u Roye v obýváku, sice jsme trochu naprášili, ale má to tam hezké, a výhled jak z Wicked Architecture (to je americký magazín s kouzelnickou architekturou). Šli jsme se projít do Brooklynu, kde jsou ulice plné řadových bytových domů, a následně zpět na Manhattan do Central Parku. Udělali jsme si piknik s Royovými přáteli, a když se setmělo, přidali jsme se k oslavám Dne nezávislosti.
   Druhý den ráno (pro Hazel moc brzo) jsem Hazel vytáhl z postele, a šli jsme se podívat na bleší trhy, po suvenýrech, a následně do Metropolitního muzea. Zbytek dne jsme se procházeli, já si fotil mrakodrapy fotoaparátem, který jsem Gianovi tajně ukradl. Dali jsme si výbornou zmrzlinu, a já poslal pohled Daisy.
   Poslední den výletu jsme se rozloučili, a vydali se do přístavu, kde na nás čekal ohromný luxusní parník. Cestu zpět jsme trávili na barech, u bazénu, chodili jsme na několikachodové večeře a následně na večerní představení.