Long Live All the Magic We Made

Během zimy jsem trávil většinu večerů ve společenské místnosti, protože tam byl krb, a na pokoji pomalu mrzlo. S Gianem jsme se kvůli učení na zkoušky skoro nevídali, a byli jsme omezeni na dopisy, a občasné schůzky v klubu módy. Ten Gian předal VV, jsem zvědav, jak to s ním dopadne, a jestli někdy začne fungovat.

   Jednoho takového večera jsem seděl ve společenské místnosti u velkého stolu, a něco si kreslil do skicáku. U krbu seděli Matty s Daisy (kteří se mimochodem během Silvestra dali dohromady), jinak byla místnost liduprázdná, a kromě mého škrábání a jejich občasného rozhovoru bylo ticho. Najednou se jako tornádo přiřítila Hazel, nejdřív se začala hlasitě bavit se dvojicí u krbu, pak jí asi došlo, že chtějí být sami, tak šla za mnou.

   Po pár minutách rozhovoru se někam ztratila a s ní i Matty, snad se na mě spikli, protože jsem zůstal sám s Daisy. Začal jsem trochu panikařit, ale snažil jsem se to nedat najevo. Cítil jsem, jak se Daisy zvedla a přiblížila se, pár stop ode mě se zastavila, asi váhala. Pípla, jestli si může sednout, já pípnul zpět, že jo. Zajímala se o mé kresby, ukázal jsem jí skicák…

   A vše bylo jako dřív! Omluvila se mi, já se omluvil jí. Bavili jsme se o všem, co jsme prošvihli v životech toho druhého, o Mattym a o Gianovi, našich zvířatech… Trvalo to možná tři hodiny, možná pět minut. Zase z nás byli nerozluční kamarádi, kteří si říkají absolutně vše, a naprosto tomu druhému věří.

   Do reality nás vrátila až Hazel, která se přiřítila se řevem a smíchem, hromadu prádla v náručí. Z vlasů jí kapala voda a střelila po nás samolibý vítězoslavný pohled, asi abychom viděli, kdo nás zase dal dohromady. Za ní se řítil Matty, jen ve spodkách a celý mokrý. My s Daisy jen nechápavě zírali, Hazel akorát mávla rukou, a oba se běželi převléct do suchého.

   Přišli s huňatou dekou, kterou jsme si všichni přehodili přes nohy, a bavili se do noci. Když Matty s Hazel odpadli, já pozval Dai do svého pokoje, ukázal jí Alasku, a celou noc jsme strávili sezením na posteli a doháněním všeho, co jsme v životě toho druhého propásli.

   A tak začal můj poslední půlrok v Bradavicích. Všechny staré rány byly zahojeny, už jen užít si s kamarády čas, co nám zbýval.

Ve zkouškovém období jsme uspořádali malou rozlučku. Nakonec jsme se na famfrpálovém hřišti sešli já, Gian, Hazel, Daisy, Em, Vin, Amai, Vinina sestra a určitě ještě někdo. Dotáhl jsem tam gril, grilovali jsme si klobásy a sýr, poslouchali rádio, tančili a vzpomínali. Ze spacáků, dek a různých polštářů jsme pak udělali ohromný brloh, ve kterém jsme spali. Bylo to skvělé, krásný závěr za sedmi lety studia plnými zážitků.

Zbytek měsíce utekl jako voda. Zkoušky, balení, loučení se s hradem… To vše bylo hned pryč, i když jsem si přál, aby to ještě chvíli trvalo. Ale ani jsem se nenadál, a už tu byl den slavnostní hostiny.

   A co se nestalo? Havraspár vyhrál pohár! Poprvé (a naposled) za dobu, co jsem studoval. A ještě pár let k tomu. Čekal jsem, kdo půjde pohár převzít, ale nikdo se nezvedal, všichni jen s očekáváním koukali na mě. Když do mě Hazel a Daisy začaly z obou stran strkat, a Matty mě pobízel slovně, zvedl jsem se, a cestou si začal připravovat děkovnou řeč. Tu mi však profesorka Senter zakázala, tak jsem aspoň s vítězoslavným úsměvem odnesl pohár k havraspárskému stolu. Mezitím se Velká síň zabarvila do modra a všude, kam oko dohlédlo, byly modré vlajky. Po hostině jsem pohár vystavil na koleji, kde jsme ještě chvíli v našem tradičním čtyřčlenném složení seděli.

Will you take a moment, promise me this
That you'll stand by me forever
But if God forbid fate should step in
And force us into a goodbye
If you have children some day
When they point to the pictures
Please tell them my name
Tell them how the crowds went wild
Tell them how I hope they shine

Long live the walls we crashed through
I had the time of my life, with you
Long, long live the walls we crashed through
How the kingdom lights shined just for me and you
And I was screaming long live all the magic we made
And bring on all the pretenders
I'm not afraid
Singing, long live all the mountains we moved
I had the time of my life fighting dragons with you
And long, long live the look on your face
And bring on all the pretenders
One day, we will be remembered

I Didn't Know I Was Broken 'Til I Wanted to Change

Sedíme s Gianem, Tylerem (alias Juniorem) a VV v kupé Bradavického expresu a já si konečně našel čas přečíst si dopis, který mi přišel včera večer. Je ze mě strejda! Hazel dopis přišel určitě taky, sdílel bych s ní radost, ale poslední dobou nějak nemůžeme najít společnou řeč a pořád se jen hádáme.

   Těsně před odjezdem se k nám připojuje Katie, že se projede s námi a z Prasinek se přemístí zpět do civilizace. Cestou odepisuji Olliemu, strašíme Tylera historkami o nebezpečí v Bradavicích, a užíváme si poslední cestu tam, tedy alespoň pro některé poslední.

   Na nádraží v Prasinkách nás opouští Katie a my vyrážíme ke kočárům, které nás odváží na pozemky hradu. Následuje hostina, kde při zařazování dostáváme docela dost prváků, kteří i ve většině případů vypadají nadějně. Z Alice je primus, Gian zůstává prefektem.

   Rozhoduji se, že si doženu látku a zkoušky ze Studia mudlů, a na konci roku z předmětu složím OVCE. Profesorka mi naštěstí vyšla vstříc, a středeční večery trávím s ní diskutováním o mudlech. Po pár týdnech také konečně skládám opožděně zkoušku NKÚ.

   Kromě toho se soustředím na skicování a těch pár předmětů, co jsem si nechal. Zároveň si dopisuji se stavbyvedoucím našeho loftu, a posílám mu návrhy nábytku a rozložení místností.

   Na Halloween kombinuji několik půjčených kostýmů a vlastní zásoby, a jdu za vznešeného krále. Gian ve svém stylu vletěl do Velké síně na koštěti, jen ve spodním prádle a kouzly kolem sebe rozhazoval třpytky. Byl to skvělý večer, než se Matty s Alice pohádali a rozešli. Chvíli jsme uklidňovali Mattyho, který se očividně nějak dostal k alkoholu, ale pak jsme se dozvěděli, že Alice někam utekla, což mohlo být na jediné místo, tedy do Zapovězeného lesa.

   Rychle jsme se ji vydali hledat. Uprostřed lesa jsme se jeden druhému ztratili a pak jsme spíše hledali sami sebe, nebo cestu ven z lesa. Nakonec jsem se dostal k Hagridovu slumu, přičemž Gian nikde. Zakouzlil jsem několik světelných kouzel, aby mě našel a sedl jsem si na pařez a čekal.

   Po chvíli se vážně ukázal, celý poškrábaný od větví. Instinktivně jsem se podíval na sebe, několik děr v kostýmu, nic, co by nešlo spravit jehlou, nití a pár kouzly. Gian se mi zděšeně podíval na čelo, že mi prý teče krev. Šli jsme tedy na ošetřovnu, doufajíc, že tam někdo bude.

   A taky byl, Alice. Prý se na ni vrhnul vlk, aby se ubránila, tak se zavřela do kouzelné zdi, jenže vlk na ni v tu chvíli skočil, a tak je tam zavřela oba. Měla ovázanou ruku, do které ji vlk kousnul. Vydezinfikovala nám rány, naštěstí to nebylo nic hlubokého, a o ráně na čele prý do tří dnů nebudu ani vědět.

O pár dní později skončila Alice s dalším zraněním, vyvrtnutým kotníkem. Na ošetřovně totiž praskly staré trubky (nedivil bych se, kdyby byly z doby, kdy ještě neexistovala kanalizace), a celou ošetřovnu vyplavila voda. Starší studenti běželi pomáhat, a Alice několikrát spadla pod náporem vody. Naštěstí zachránila Hazel, která tam zrovna ležela.

   Tím se dostávám k Hazel. Na začátku roku jsem si s ní nerozuměl. Po pár měsících jsem přestal rozumět všemu. Zhroutila se z vyčerpání. Měla deprese z toho, že není nejlepší. Jen kvůli tomu, že jí nešlo pár kouzel. Chtěl jsem jí pomoct, jenže to odmítla. Nedalo se s ní mluvit, aniž by na mě vyjela. Jednou mi dokonce omdlela v pokoji, když jsem ji tam na chvíli vzal, aby se uklidnila. Jednoho večera prý dokonce bez přemýšlení odešla a toulala se nočním hradem. Naštěstí na ni narazila Alice, a zavřela ji na ošetřovnu. Alespoň někdo jí pomůže, když už to já nedokážu.

   Aby toho nebylo málo, minulý rok se vrátila Daisy. Kdysi moje nejlepší kamarádka, než na několik let zmizela z hradu. Žádný dopis, žádné rozloučení… Bylo jednoduché na to nemyslet, když jsme se sotva potkávali a úspěšně se vyhýbali. Jenže teď tráví spoustu času s Hazel a Mattym, a mám jí pořád na očích, a nevím, co dělat. Na jednu stranu si s ní chci promluvit. Mít ztřeštěný rozhovor o ničem, jako dříve. Ukázat jí Alasku a podívat se, jak vyrostla Aranie. Na druhou stranu mi ublížila, a já se přes to jen tak nedokážu přenést…

Přišel prosinec a s ním i sníh a předvánoční trhy. Rozhodl jsem se posbírat všechny staré zbytečnosti a věci, co jsem měl vícekrát, a prodat je na trzích. Alice, létající po hradě na koštěti, protože měla stále vyvrtnutý kotník, měla ten stejný nápad, tak jsme si udělali společný stánek, dokonce jsme začali vybírat sbírku na invalidní primuse a bývalé prefekty, do které dokonce někdo přispěl, hlavně Kath. Prodal jsem spoustu věcí, snad z nich mladší generace budou mít radost. Ty galeony, které jsem vydělal, taky nejsou úplně k zahození.

   O pár stánků vedle prodávala Hazel s Vin. Nebavili jsme se, možná kvůli tomu, jak se ke mně chovala, možná kvůli tomu, že jsem při ní nestál, když prožívala to, co prožívala, nevím… Alespoň vypadala, že už jí je líp, a dokonce jsem ji po dlouhé době viděl usmívat se.

Na Vánoce nás s Gianem tradičně pozvala Gina k sobě domů. A tradičně se nedostavila Vally. Přesto jsme si Vánoce hezky užili, Gina uvařila skvělou večeři, a ráno jsme si rozdali dárky.

   S Gianem jsme si navzájem dali papuče (já dostal s hlavami maguárů, on s pantery), abychom měli něco teplého na nohy do loftu. On mi k tomu dal krásný skicák v kožené vazbě, já jemu pohyblivou fotografii z léta na ostrově jeho rodiny. Od Giny jsem dostal skvělý popcornovač, od Kath piknikovou sadu, poštáře a přehoz na postel, od Mattyho šampaňské i se skleničkami, od rodičů sadu na grilování, od Rosy výbavu na houbaření… Všechny dárky byly hezké, dokonce mě obdaroval i profesor Blame, asi si řekl, že se mu nakonec bude stýskat. Dostal jsem kreslířský stolek se spoustou geometrického náčiní, tužek a zásobou papírů. Oliver dostál svého slibu, a poslal mi malou fotečku Barryho, a zarámovanou pohyblivou fotku celé jejich rodinky.

Na Silvestra jsme se přemístili do Prasinek, kde byl připraven ohromný stan jak pro studenty Bradavic, tak kouzelnickou veřejnost. Gina se vydala za Rosou a dalšími svými přáteli, já se vydal k stolu, který zabírala Kath s kolejním, Hazel, Vin, Matty, Katie a nevím kdo ještě. Gian je někde v tahu, asi využívá vína dotovaného školou. Hazel odvádím stranou a usmiřujeme se. Snad nám to chvilku vydrží, přeci jen už mi zbývá poslední půlrok na hradě.
   Hazel s Vin vyhrávají taneční soutěž, já nedopatřením opíjím Kayleen a v průběhu večera i sám sebe, připíjím si se všemi, i s profesorem Blamem. Dokonce jsem nějaké cizí rodině ukazoval Barryho fotku, až mě Gian musel odvést pryč. 
   Jen tak tak stíháme odpočítávání a nádherný ohňostroj před vstupem do stanu. Poslední věc, co si z noci pamatuju, je novoroční polibek s Gianem. Bůh ví, jak to pokračovalo, a jak jsme se dostali ke Gině domů.