It's a Love Story, Baby Just Say Yes (Giadam 3)

Adam Chiavaelli. Ještě teď to nezní reálně, a to si to říkám tak desetkrát denně nahlas. Sedím v lehátku na balkoně našeho novomanželského apartmá v hotelu Royal Blue v Údolí šamanů v Egyptě, vedle mě podřimuje Gian, můj manžel. Ale nebudu předbíhat, a začnu pěkně od začátku.

Naší svatbě předcházelo několik měsíců plánování. Sehnat místo, catering, kytice, obleky, obsluhu, prstýnky a ani nevím, co ještě. Do toho jsme oba chodili do práce, takže volný čas se přeměnil v čas k organizaci našeho velkého dne. Místo jsme naštěstí našli díky starému známému mých rodičů, který vlastní lesy kolem Uptonu, a tedy i Wrighthaven, domu, kde jsem vyrůstal. Obsluhu jsme se nakonec rozhodli hledat v Děravém kotli mezi bradavickými studenty. Našli jsme jich nakonec sedm, z nichž pár jsme dokonce znali z Veltovy svatby. Po několikahodinovém tréninku byli jakž takž připravení na obsluhování na svatbě. Chvílemi jsem je i litoval, mé pokyny a požadavky ve spojení s těmi Gianovými pravděpodobně nejsou nejjednodušší na strávení.

   Místo velké rozlučky se svobodou, na kterou ve výsledku ani jeden z nás neměl energii, jsme se rozhodli, že ji každý uspořádáme se svými nejbližšími. Gian se opil s Katie a já se v předvečer svatby odebral s Hazel do Wrighthaven. Zde na nás už čekali Oliver s Theou a dětmi. Mou “rozlučku se svobodou” jsme strávili tak, že jsme uložili Barryho s Laurel a v mém dětském pokojíku si povídali do noci.

   S Olliem jsme se na chvilku ztratili, abychom uskutečnili italskou tradici, kterou jsem měl už dlouho naplánovanou – serenádu nevěsty, v mém případě ženicha. Přemístili jsme se pod okna loftu, kde na nás čekalo zastřené piano, které jsem tam předem připravil. Zrušili jsme kouzlo a piano odtáhli přímo pod okno do ložnice, které naštěstí bylo otevřené. Oliver se přemístil zpět do Wrighthaven a já si sedl k pianu a začal hrát, co mě zrovna napadlo.

Po chvíli se v okně objevil Gian, který očividně stejně jako já nemohl usnout. Přešel jsem k písničce Gloria, první sloku jsem zazpíval italsky, druhou už anglicky. Když jsem dohrál, poslali jsme si vzdušné polibky a slíbili si, že se uvidíme druhý den u oltáře. Když Gian zmizel v okně, odsunul jsem piano ke zdi, zastřel ho a vrátil se zpět k rodině. 

   Druhého dne ráno se objevil zbytek rodiny – babička Leslie a dědové Lorenzo a Abraham. Hromadně jsme se přemístili na místo svatby, kde už přípravy byly v plném proudu. Připravovalo se občerstvení pro bufet, postupně dorazila obsluha a já se s Hazel a mamkou odebral do našeho rodinného stanu, kde jsme se začali připravovat na obřad. Mamka byla dojetím bez sebe, pořád se s námi chtěla objímat, a většinu rána si upravovala rozmočený make-up. Hazel do toho dostala hlad, protože se ráno zapomněla nasnídat. Vydala se hledat obsluhu, zatímco já z nervů neměl na jídlo ani pomyšlení.

Nakonec nadešel čas vydat se k oltáři. Nejdříve šla Hazel, která se s Katie setkala u oltáře. Následoval Gian se svou matkou, a nakonec jsem šel já s mamkou. Mé jediné myšlenky byly, abych cestou náhodou nezakopnul. Jenže když jsem viděl Giana čekat u oltáře, všechny mé starosti se vytratili a já chtěl jen být co nejdříve u něj a stát se jeho manželem.

Mamka mě u oltáře opustila a já se přidal ke Gianovi. Oddávající začal svou řeč a já celou dobu nedokázal z Giana spustit oči. Řekli jsme své sliby, vyměnili si prstýnky, oddávající nás prohlásil za manžele a políbili jsme se.

Já, Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., si beru tebe, Adame Wrighte, za ženicha. Slibuji, že s tebou budu v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud nás smrt nerozdělí.

Já, Adam Wright, si beru tebe, Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., za ženicha. Slibuji, že s tebou budu v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud nás smrt nerozdělí.

Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., berete si zde přítomného Adama Wrighta za muže?

Ano.

Adame Wrighte, berete si zde přítomného Gianbattisteho Vittore Chiavaelli III. za muže?

Ano.

Můžete si vyměnit prsteny.

Tímto prstenem tě beru za svého.

Tímto prstenem tě beru za svého.

Z moci mně svěřené je mi ctí prohlásit Vás za manžele a manžele. Můžete zpečetit své manželství polibkem. Dámy a pánové, přátelé a rodino, je mi ctí Vám představit manžele Adama a Gianbattisteho Chiavaelli.

Následovaly gratulace, které se protáhly na trochu déle, než jsme čekali. Asi jsme neměli zvát tolik hostů, hehe. Hosté nás při odchodu obdarovali rýžovým deštěm, u některých mám podezření, že úmyslně mířili na hlavu. Zatímco obsluha doprovázela svatebčany na hostinu, nás si našel italský fotograf k focení na lávce. Následně jsme se odebrali za ostatními hosty, kde jsme jim všem poděkovali a zahájili hostinu. Pečlivě vybrané čtyřchodové italské menu všem podle ohlasů moc chutnalo.

Poté, co všichni dojedli, vyžádala si pozornost Hazel, a pronesla přípitek, ze kterého jsem měl celou dobu na krajíčku. Vzpomínala na staré časy, trochu si z nás udělala srandu a myslím, že pobavila i hosty. Uvedla malou Emily, která už není tak malá, aby nám na housle zahrála sólo Can’t Help Falling in Love k našemu novomanželskému tanci. Následoval tanec s matkami, ke kterému se přidalo pár lidí.

Slovo si vzala Katie a pronesla svůj proslov, ve kterém popisovala, jak nás už od začátku podporovala a co všechno prožila s Gianem. Pozvali jsme na parket všechny „single ladies“ a každý jsme odhodili svou kytici. Jednu chytila Charlotte, přítelkyně Alice, a druhou Emily. Tak jsem zvědav, kdy nám přijde svatební oznámení, hehe. Pak už jsme jen krájeli dort a odstartovali volnou zábavu. Přišli za námi naši rodiče, že v jednom z darů máme překvapení, které s otevřením nepočká – byl to pobyt v egyptském resortu! O půlnoci nás čekal úředník na ministerstvu, a tak jsme se rychle rozloučili se zbývajícími hosty, a vydali se na své líbánky.

'Cause we were both young when I first saw you

Band-aids Don't Fix Bullet Holes (Adazel)

O hádkách s Hazel píšu furt. Ale tohle nebylo naše typické a pravidelné Adam-se-o-Hazel-stará-moc a Adam-se-o-Hazel-stará-málo. Ublížili jsme si, pravděpodobně oba navzájem, a situace se zdála bezvýchodná a finální. Ale nebudu předbíhat a začnu od začátku.

Hazel se na konci srpna vrátila z New Yorku a hned se u nás ubytovala. Samozřejmě si roztahala kufry a věci po celém loftu, takže se pak po hlasitém protestování uskromnila ve studovně. Vše bylo v pořádku, než nás jednoho večera navštívila Alice, a téma se stočilo na Roye. Hazel řekla, že Roy používá i mudlovské vynálezy, ale formulovala to trochu nešťastně, takže to vyznělo, jako kdyby vůbec nekouzlil a stýkal se jen s mudly. Všichni tři jsme se zhrozili, což vedlo ve velkou hádku a odvádění lidí stranou.

   Já před Gianem prokecl, že jsem věděl o zasnoubení. Hazel na to řekla, že doufala, že se pak třeba nezasnoubíme. V tu chvíli jsem zapomněl na vše a jen potřeboval vypadnout. Matně jsem slyšel, jak Gian s Alice plánují mučení a Hazel protestuje, že jí zničí oblečení. Řekl jsem, ať ji nechají převléct se, a vyběhl z loftu. Přemístil jsem se na první místo, co mě napadlo – do Prasinek ke Chroptící chýši. Protože kam jinam jít, když se vám hroutí svět, že… Do očí se mi hrnuly slzy, a já si jen sedl do trávy, vztekle trhal trsy a pohazoval je všude kolem.

   Pak mi došlo, že je lepší místo, kde se uklidnit – u Daisy. Přemístil jsem se tedy k ní, a než jsem ji ubrečený konečně našel, zadělal jsem jí celý dům trávou, která na mě trochu zůstala. Uvařila nám čaj, sedli jsme si ven, pohřbila mě pod psy a já se konečně aspoň trochu uklidnil.

   Po asi hodině jsem si vzpomněl, že bych se možná mohl vrátit do loftu a zkontrolovat Giana (v tu chvíli mě moc nezajímalo, jestli Hazel žije, nebo bezvládně leží ve sklepě v okovech). Daisy mě nechtěla nechat samotného (asi abych zase někam nešel trhat trávu), tak se přemístila se mnou. Hazel i Alice byly pryč, a my našli jen přiopilého Giana. Dali jsme si s ním whisky a krátce poté všichni tři vytuhli.

   Druhého rána jsem Hazel napsal, ať vrátí kamínek a klíč, což taky s krátkým vzkazem „posluž si“ udělala. Naštěstí jsme se několik dní neviděli, dokud mi nenapsala dopis. Že prý se vrátila z New Yorku, a já jí zapomněl dát kamínek od loftu. Jako kdyby se nic nestalo. Přemístil jsem se do Kotle, když zrovna přicházela od pokojů. Bylo mi jedno, že je hospoda plná lidí. Vrazil jsem jí dopis a začal na ni řvát. Nahlas. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale hulákal jsem na ni, co si to dovoluje, co si o sobě myslí, a nevím co ještě. Nakonec jsem tišeji řekl, že ji nepoznávám, a přemístil se do loftu. Ani jsem se neobtěžoval jít dovnitř, složil jsem se na zem a začal vzlykat, než po chvíli přišel Gian.

   Večer jsem přepadl chudáka Olivera, Theu a Barryho. Ollie se mnou zůstal dlouho do noci vzhůru, a poslouchal mé nadávání na Hazel. Ustlal mi na gauči, a nechal mě tam přespat. Taky mi řekl, ať se koukáme usmířit, že nechce mít nějaké rodinné konflikty před Barryho prvními narozeninami.

   Dalšího dne jsem šel za Daisy, jenže mi nedošlo, že se k ní Hazel přestěhovala, takže jsme narazili akorát na sebe. Poprvé za celou dobu jsme spolu byli sami. A trochu nuceně jsme se začali bavit. Hazel se mi omluvila, že jí to v ten moment nemyslelo, a že to říct nikdy nechtěla, a že je ráda, že Giana mám. Mluvili jsme spolu do rána, než se objevila Daisy a sprdla nás, že se už nemáme hádat.