It's a Love Story, Baby Just Say Yes (Giadam 3)

Adam Chiavaelli. Ještě teď to nezní reálně, a to si to říkám tak desetkrát denně nahlas. Sedím v lehátku na balkoně našeho novomanželského apartmá v hotelu Royal Blue v Údolí šamanů v Egyptě, vedle mě podřimuje Gian, můj manžel. Ale nebudu předbíhat, a začnu pěkně od začátku.

Naší svatbě předcházelo několik měsíců plánování. Sehnat místo, catering, kytice, obleky, obsluhu, prstýnky a ani nevím, co ještě. Do toho jsme oba chodili do práce, takže volný čas se přeměnil v čas k organizaci našeho velkého dne. Místo jsme naštěstí našli díky starému známému mých rodičů, který vlastní lesy kolem Uptonu, a tedy i Wrighthaven, domu, kde jsem vyrůstal. Obsluhu jsme se nakonec rozhodli hledat v Děravém kotli mezi bradavickými studenty. Našli jsme jich nakonec sedm, z nichž pár jsme dokonce znali z Veltovy svatby. Po několikahodinovém tréninku byli jakž takž připravení na obsluhování na svatbě. Chvílemi jsem je i litoval, mé pokyny a požadavky ve spojení s těmi Gianovými pravděpodobně nejsou nejjednodušší na strávení.

   Místo velké rozlučky se svobodou, na kterou ve výsledku ani jeden z nás neměl energii, jsme se rozhodli, že ji každý uspořádáme se svými nejbližšími. Gian se opil s Katie a já se v předvečer svatby odebral s Hazel do Wrighthaven. Zde na nás už čekali Oliver s Theou a dětmi. Mou “rozlučku se svobodou” jsme strávili tak, že jsme uložili Barryho s Laurel a v mém dětském pokojíku si povídali do noci.

   S Olliem jsme se na chvilku ztratili, abychom uskutečnili italskou tradici, kterou jsem měl už dlouho naplánovanou – serenádu nevěsty, v mém případě ženicha. Přemístili jsme se pod okna loftu, kde na nás čekalo zastřené piano, které jsem tam předem připravil. Zrušili jsme kouzlo a piano odtáhli přímo pod okno do ložnice, které naštěstí bylo otevřené. Oliver se přemístil zpět do Wrighthaven a já si sedl k pianu a začal hrát, co mě zrovna napadlo.

Po chvíli se v okně objevil Gian, který očividně stejně jako já nemohl usnout. Přešel jsem k písničce Gloria, první sloku jsem zazpíval italsky, druhou už anglicky. Když jsem dohrál, poslali jsme si vzdušné polibky a slíbili si, že se uvidíme druhý den u oltáře. Když Gian zmizel v okně, odsunul jsem piano ke zdi, zastřel ho a vrátil se zpět k rodině. 

   Druhého dne ráno se objevil zbytek rodiny – babička Leslie a dědové Lorenzo a Abraham. Hromadně jsme se přemístili na místo svatby, kde už přípravy byly v plném proudu. Připravovalo se občerstvení pro bufet, postupně dorazila obsluha a já se s Hazel a mamkou odebral do našeho rodinného stanu, kde jsme se začali připravovat na obřad. Mamka byla dojetím bez sebe, pořád se s námi chtěla objímat, a většinu rána si upravovala rozmočený make-up. Hazel do toho dostala hlad, protože se ráno zapomněla nasnídat. Vydala se hledat obsluhu, zatímco já z nervů neměl na jídlo ani pomyšlení.

Nakonec nadešel čas vydat se k oltáři. Nejdříve šla Hazel, která se s Katie setkala u oltáře. Následoval Gian se svou matkou, a nakonec jsem šel já s mamkou. Mé jediné myšlenky byly, abych cestou náhodou nezakopnul. Jenže když jsem viděl Giana čekat u oltáře, všechny mé starosti se vytratili a já chtěl jen být co nejdříve u něj a stát se jeho manželem.

Mamka mě u oltáře opustila a já se přidal ke Gianovi. Oddávající začal svou řeč a já celou dobu nedokázal z Giana spustit oči. Řekli jsme své sliby, vyměnili si prstýnky, oddávající nás prohlásil za manžele a políbili jsme se.

Já, Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., si beru tebe, Adame Wrighte, za ženicha. Slibuji, že s tebou budu v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud nás smrt nerozdělí.

Já, Adam Wright, si beru tebe, Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., za ženicha. Slibuji, že s tebou budu v dobrém i ve zlém, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě, dokud nás smrt nerozdělí.

Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., berete si zde přítomného Adama Wrighta za muže?

Ano.

Adame Wrighte, berete si zde přítomného Gianbattisteho Vittore Chiavaelli III. za muže?

Ano.

Můžete si vyměnit prsteny.

Tímto prstenem tě beru za svého.

Tímto prstenem tě beru za svého.

Z moci mně svěřené je mi ctí prohlásit Vás za manžele a manžele. Můžete zpečetit své manželství polibkem. Dámy a pánové, přátelé a rodino, je mi ctí Vám představit manžele Adama a Gianbattisteho Chiavaelli.

Následovaly gratulace, které se protáhly na trochu déle, než jsme čekali. Asi jsme neměli zvát tolik hostů, hehe. Hosté nás při odchodu obdarovali rýžovým deštěm, u některých mám podezření, že úmyslně mířili na hlavu. Zatímco obsluha doprovázela svatebčany na hostinu, nás si našel italský fotograf k focení na lávce. Následně jsme se odebrali za ostatními hosty, kde jsme jim všem poděkovali a zahájili hostinu. Pečlivě vybrané čtyřchodové italské menu všem podle ohlasů moc chutnalo.

Poté, co všichni dojedli, vyžádala si pozornost Hazel, a pronesla přípitek, ze kterého jsem měl celou dobu na krajíčku. Vzpomínala na staré časy, trochu si z nás udělala srandu a myslím, že pobavila i hosty. Uvedla malou Emily, která už není tak malá, aby nám na housle zahrála sólo Can’t Help Falling in Love k našemu novomanželskému tanci. Následoval tanec s matkami, ke kterému se přidalo pár lidí.

Slovo si vzala Katie a pronesla svůj proslov, ve kterém popisovala, jak nás už od začátku podporovala a co všechno prožila s Gianem. Pozvali jsme na parket všechny „single ladies“ a každý jsme odhodili svou kytici. Jednu chytila Charlotte, přítelkyně Alice, a druhou Emily. Tak jsem zvědav, kdy nám přijde svatební oznámení, hehe. Pak už jsme jen krájeli dort a odstartovali volnou zábavu. Přišli za námi naši rodiče, že v jednom z darů máme překvapení, které s otevřením nepočká – byl to pobyt v egyptském resortu! O půlnoci nás čekal úředník na ministerstvu, a tak jsme se rychle rozloučili se zbývajícími hosty, a vydali se na své líbánky.

'Cause we were both young when I first saw you

Loving Him Was Red (Giadam 2)

Přišel Gian, prý že udělá večeři, takže si na večer nemám nic plánovat. Hlasitě jsem polkl, snad to neslyšel. Místo nervózního pošlapování jsem se rozhodl přerovnat si své kufry, už asi potřetí za ten den. Sice jsem měl oblečení hezky poskládané a učebnice seřazené podle jména autora, ale to bylo stejně jedno, protože mi bylo jasné, že se to cestou vlakem pomuchlá a rozhází. Když se začalo stmívat, vzal jsem na sebe hezké oblečení a v tichosti čekal.

Po chvíli se objevil Gian s nezvykle širokým úsměvem na tváři s tím, že je večeře hotová. Následoval jsem ho z pokoje a hluboce se nadechl, abych trochu ztlumil tlukot svého srdce. Do toho se mi třásly ruce, tak jsem je sevřel v pěst, až se mi nehty zarývaly do kůže.

   Dole byla připravená krásná hostina s karafou vína a dvěma skleničkami. Jídlo bylo tradičně italské a chodů bylo několik, takže se divím, že jsme pak nepukli. Začínali jsme s antipasti – plátky prosciutto crudo. Následoval první chod, primo – rajčatová polévka s opečenou bagetou, a secondo – treska s grilovanou zeleninou.

Na dolce, tedy zákusek, jsme měli jít do altánku na zahradě. Zde na nás čekaly kvítky růže rozházené po podlaze, rádio s hudbou a nádobka s čokoládovým fondue. Po nacpání našich už tak plných žaludků se Gian zvedl, a vytáhl mě k pomalému tanci.

Když jsme přestali tancovat, bylo mi jasné, že nastal onen okamžik. Gian si klekl na jedno koleno a po minutě se ze mě stal ten nejšťastnější člověk na této planetě. Taky mám ohromný prsten, který mi to každý den připomíná.

His love was like driving a new Maserati down a dead-end street

I See Sparks Fly Whenever You Smile (Giadam 1)

31. srpen. Na den přesně tříleté výročí našeho vztahu. A já tušil, že to právě v tento den přijde. Díky Hazelině pubertě a velké puse jsem se to před více než měsícem dozvěděl. Celou dobu jsem musel mlčet a nadskakovat při každé chvíli, kdy jen sáhl do kapsy nebo brašny. O čem mluvím? O tom, že mě Gian měl požádat o ruku. Nejdříve bych ale nejspíše měl napsat vše, co k tomuto momentu vedlo.

Giana jsem poznal těsně před nástupem do druhého ročníku. Samozřejmě jsem ho znal od vidění, protože taková osoba je zkrátka nepřehlédnutelná. Gianbattiste Vittore Chiavaelli III., o tři roky a měsíc (přesně) starší čahoun ze Zmijozelu. S nepřehlédnutelným, vyzývavým stylem oblékání a vlasy, které každý týden měnily svou barvu a délku. Snobský aristokrat z Itálie, kterému je nejmilejší kus nějaké luxusní látky. Až na mě tedy, mě snad má radši!

   Jak jsme se vůbec seznámili? Rád bych vyprávěl romantickou love story o lásce na první pohled, jak jsme se potkali za ohromného lijáku a políbili se na chodníku. Jenže pravdou je, že jsme nejdřív byli přátelé. Seznámili jsme se na Příčné ulici, kde jsme se prostě začali bavit. Myslím, že dokonce pršelo, a my se schovali na lavičku pod výklenek, takže aspoň část příběhu je pravdivá. Gian se mě následně ujal a dal si za cíl udělat ze mě společenského člověka. Takže se zakřiknutý dvanáctiletý havraspářánek dostal na utajený večírek, který skončil mnohonásobným zvracením, dvěma lidmi na ošetřovně, mnoha školními tresty, vyhozenou studentkou a podmínečně vyloučeným Gianem. Hezká párty, že?

   Gian tedy musel opustit školu, přesto jsme si přes Vally pořád dopisovali, a já ho informoval o tom, co se děje ve škole. Navíc jsem ten rok měl spoustu dramat a problému s A, Jennou a Blair (pokud jsi mi ukradl deník, a nevíš, o kom mluvím, tak 1. jak se opovažuješ?!, a 2. přečti si zápisy z prvního ročníku). Na Vánoce jsme s Vally odcestovali do Londýna a svátky strávili s ním a Ginou.

   Když přeskočím třetí ročník, kterého jsem stejně většinu strávil na ošetřovně, tak se dostanu k 31. srpnu, poslednímu dni prázdnin. Počítáš správně, o tomto datu jsem mluvil už na začátku. Co se ten den tedy stalo? Začalo to v Kotli, kde jsme s Gianem, Carimelle a Simonem tajně (alespoň jsme si to mysleli) popíjeli ohnivou whisky. Byla s námi i Hazel, která si ale omylem lokla taky, a pak jsme ji někde ztratili. Následně jsme se přesunuli ke Cari domů, kde to začalo být divoké. Všichni čtyři jsme skončili v posteli, ze které pak zmizeli Cari se Simonem, když se začali nahánět po celém domě. Zůstali jsme tedy s Gianem sami, posilněni alkoholem, jedna věc vedla ke druhé…

Detaily asi vědět nepotřebujete, ale den poté jsme spolu začali chodit. Stal se z nás bradavický power couple, zatímco ostatní vztahy se rodily a umíraly, jako když někdo mění ponožky, my bez žádných velkých dramat přežívali. Nepřežívali, kvetli, trvalo nám dva roky plné tajných nočních schůzek, než jsme si jednoho krásného večera na bradavických hradbách řekli, že se milujeme.

   Než vaším očím způsobím zhoubnou cukrovku, raději to utnu. Tím se tedy dostávám k osudnému poslednímu srpnovému dni roku 2000, kdy jsem s rojem motýlů ve svém žaludku seděl v našem dočasném pokoji u Katie doma.